close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

pohádečky

27. dubna 2007 v 18:26 |  pohádky
pohádky

berušce Alence
1. kapitola

Byla kdysi jednou jedna beruška. Bydlela v malém domečku pod tou nejkrásnější kopretinou na kopretinové louce...
Byla kdysi jednou jedna beruška. Bydlela v malém domečku pod tou nejkrásnější kopretinou na kopretinové louce, měla tam malou zahrádku plnou zeleniny, měla tam květák a pažitku, rajská jablka i salát, okurky a nechyběla ani mrkev. Měla tam také spoustu kytiček a roztodivného koření a také malou konývku na zalévání. Uvnitř jejího beruščího domečku bylo moc krásně a útulno. Alenka byla moc čistotná beruška a měla ráda krásné věci. V rohu pokojíčku stálo houpací křeslo po dědečkovi a v kuchyni kredenc na nádobí po babičce. Vedle stolu svítila lampa a z židle se smála její kamarádka panenka Klárka.
Beruška byla celá červená, hubené nožky, sedm puntíků na krovkách, milá, hodná, ráda se smála, všichni ji měli rádi a říkali jí Ája. Měla mnoho dobrých kamarádů. Střevlíka Ferdu, žížalu Aničku a želvičku Evičku.
Jednoho letního večera se sešli u Áji v domečku a povídali si o svých plánech na prázdniny. Střevlík Ferda chtěl jet do hor, že prý tam žijí jeho vzdálení příbuzní, otužilí, svalnatí brouci. Anička se chystala do jedné zahrádky u města, prý tam mají dobrou, kyprou půdu, jedna báseň. Už v březnu jí psala kamarádka, která tam pracuje. Zahradník je milý starý pán, má knír, zelené kalhoty, lopatu a má moc rád žížaly. Tak se tam Anička moc těšila.
"A co ty, Evičko, kam ty půjdeš?" ptala se Ája.
"Ještě nevím", odpověděla želva, "loni jsem se chtěla podívat na kraj louky, ale než jsme tam došla byl podzim. Ono je to totiž tuze daleko." protáhla se v krunýři. "Možná si letos udělám výlet k potoku. Je to blíž a motýl vyprávěl, že je tam moc hezky. A kromě toho, u potoka jistě roste šťavnatá tráva." olízla se Evička a pohladila si bříško.
"A kam poletíš ty, Ájo?" ptal se střevlík. A všichni se otočili na berušku.
"Já také ještě nevím. Každé léto jsem byla někde daleko od domova. Viděla jsem mnoho lesů, jezer, potoků i hor, viděla jsem krásné zahrady i zámecké parky, snídala jsem u vodopádů a prolétala jsem mnoho měst i vesnic. Minulé léto jsem byla tak daleko, že to snad ani nebyla naše země, kterou jsem viděla." zasnila se Ája nad vzpomínkami. "Letos bych chtěla být někde blízko, docela blízko domova."
"Tak pojď se mnou k potoku." nabídla jí Evička.
"To by bylo príma." zasmála se Ája, ale pak se zamyslela: "Jakpak se tam dostaneme, moje nožičky jsou na chození příliš slabé. A když poletím, budu tam o moc rychleji než ty. A také nechci, abys šla sama, protože by ti bylo cestou smutno. A já bych tam na tebe čekala a také by mi bylo smutno. Kdybys tak uměla létat."
Ale to želvy neumějí. Létat dovedou jen berušky, ptáci a ostatní zvířátka s křídly. Želvy mají krunýř, proto létat nemohou. A tak obě kamarádky přemýšlely, jak to udělat, aby mohly cestovat spolu. Želvička a beruška. Poradíte jim?
O koblížkovi

Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dedeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji:
"Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť."
A babička mu ho usmažila. Vzala trochu mouky, trochu smetánky, vajíčko a cukr, udělala těsto a na másle koblížek usmažila. Pak ho položila na okno, aby vychladl.
Jenže koblížek byl neposeda. Chvíli kouká nalevo, chvíli napravo, támhle je louka a tam ves, tam je cesta, za ní les. A už se po té cestě kutálí pryč. Kutálí se kolem té louky, až do lesa. A potká zajíce:
"Koblížku, koblížku, já tě sním!" A už se olizuje.
"Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku." Zajíc nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:
"Já jsem koblížek,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
a tobě, zajíčku,
uteču taky!"
A kutálel se, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč.
Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk, a tak zastoupil koblížkovi cestu a povídá:
"Koblížku, koblížku, já tě sním!" A cení zuby.
"Nejez mě, vlku, zazpívám ti písničku." Vlk zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:
"Já jsem koblížek,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
a tobě, vlku,
uteču taky!"
Kutálel se dál a potkal medvěda huňáče. Medvěd rád sladké a tak se zálibně dívá na koblížka a povídá:
"Koblížku, koblížku, já tě sním!" A už natahuje tlapy.
"Nejez mě, medvěde, zazpívám ti písničku." Medvěd se posadil a koblížek se dal do zpěvu:
"Já jsem koblížek,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl,
a tobě, medvěde,
uteču taky!"
Kutálel se dál a potkal lišku chytračku. A ta k němu hned běží:
"Vítám tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!"
A koblížek se začervenal ještě víc a byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku:
"Já jsem koblížek,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl,
medvědovi jsem utekl,
a tobě, liško,
teprve uteču!"
"To je ale krásná písnička," povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, "ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč, posaď se mi na čumák, ať tě lépe slyším. A zazpívej ji ještě jednou a hlasitěji."
Koblížek byl ještě radši. Líbím se jí já a líbí se jí i má písnička. Vyhoupl se lišce na čumák a zazpíval:
"Já jsem koblížek,
z mouky…"
A liška udělala HAM! a snědla ho. Z toho plyne, milé děti, poučení toto:
Když si koupíte k snídani koblížek,
dejte si pozor na lišky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------ | 3. května 2007 v 18:49 | Reagovat

proč to nemáte jako to další

2 ------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------ | 3. května 2007 v 18:51 | Reagovat

ty obrázky nejdou zapnout

3 ------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------ | 7. června 2007 v 17:01 | Reagovat

to je fakt to není jako to další

4 ------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------ | 7. června 2007 v 17:03 | Reagovat

ty ooooooobbbbrrrááááázzzzzzzkkkkkkyyyyyyyyyyyy    nnnnnnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeejjjjjjjjjjjjjjjjjdddddddooooooooouuuuu zzzzzzzzzzzzzzaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaapppppppppppnnnnnnnnnnoooooooooooooooouuuuuuuuuuuuuutttttttttttttttt

5 ------------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------------ | 7. června 2007 v 17:06 | Reagovat

v těch pohádečkách nic není

6 (((((((((((((((((((((((((((((( (((((((((((((((((((((((((((((( | 19. června 2007 v 18:22 | Reagovat

Nechápu proč máte rubriku pohádky a jinou pohádečky, když 1) v pohádečkách nic není a

                         2) článek v pohádkách se jmenuje pohádečkuy. divný...

7 (((((((((((((((((((((((((((((( (((((((((((((((((((((((((((((( | 7. července 2007 v 19:11 | Reagovat

napište zdroj

8 sbgjkd sbgjkd | 29. září 2007 v 14:11 | Reagovat

je to také moc krásně vypracované a je to rostomilé zatím ahojky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama